Rozhovor s trenérem – Pavel Vítek

Dobrý trenére 😉

Jak hodnotíš uplynulou sezónu?

Veskrze kladně. První sezóna byla v podání mnoha našich hráčů velmi nervózní. Letos už tak nějak všichni věděli, o čem zápasy jsou, a odevzdávali v zápasech většinu z toho, co předvádí na tréninku. Někteří dokonce i víc. A výsledkově? Oddíl si po loňském představení na scéně už i získal nějaké to své jméno díky vítězstvím v OS IV. třídy a povedlo se dovézt i poháry z okresních přeborů.

Koho bys nejvíce pochválil a proč?

Abych byl férový, musel by být výčet hodně dlouhý a u každého zmínit, proč konkrétně si tu pochvalu zaslouží. Na každého mám obecně jiné nároky – odráží se totiž především podle toho, jaké si je na sebe klade on sám. Nejsme a nebudeme profesionální oddíl. Všichni zde mají nějaké zlozvyky a mají své limity, nicméně radost může být i jen z drobných krůčků. Kdo chodil na tréninky častěji a snažil se na sobě makat je myslím teď ze sebe spokojený. Ale obecně šli výkonnostně nahoru všichni, i ti co na to moc času nemají. Ne, že by růst výkonnosti byl v těchto případech nezbytný, ale myslím si, že člověku déle vydrží radost ze samotného sportu objevováním nových možností hry i svých schopností. Znovu ale říkám, že pomyslný bič si na sebe v našem oddílu plete každý sám dle svých potřeb a já jsem jen k dispozici, aby každý došel svého cíle. Samozřejmě mi dělá radost, že hodně z našich hráčů si vybralo tu těžší cestu.

A když budeš konečně konkrétní, tak koho?

Opravdu nerad vybírám jednotlivé jména, ale u některých lidí se jistě shodneme napříč oddílem. Nejvíce na sobě pracují především Martin Holiš a Radek Sedláček, velké zlepšení je také u Ladi Kopečka, Jarka Plachého či Ondry Fagoše. Radost mi udělala ale třeba i Markétka Nesvadbová, která si připsala první výhru.

Na co kladeš největší důraz?

Trénovat hráče, kteří už mají svoje zlozvyky a nemají ambice hrávat nějaké ty nejvyšší soutěže je jiné, než když jsem se snažil „moc nepokazit“ mladé kluky na Orlu. Proto se především hlídám, abych nebyl moc přísný a především ke každému přistoupit co nejvíc individuálně. Nejde všechny učit údery úplně stejně a už vůbec ne stejným tempem. Přesto se snažím si najít nějaký čas právě i na nácvik jednotlivých úderů a herních situací s vysvětlením, protože hráči PPK obecně možná neoplývají bůhvíjakým talentem, nicméně hlava jim obecně funguje velmi dobře. Když jim vysvětlím, proč konkrétní dovednost trénujeme, a kdy se to dá v zápasech použít, tak si to vezmou za své a snaží se to hrát. Obecně se snažím, aby tréninky nevypadaly jako ve většině okresních týmů, kde se hrají stále dokola jen zápasy mezi sebou. Chodí k nám různí hosté, snažíme se pořádat nějaké přáteláky, nedávno jsem třeba vysvětloval důležitost podání a jak jej trénovat apod., ale nic nejde na sílu a většinu tréninku si chlapi stejně ty zápasy proti sobě zahrají. Přesto však největší pochvalou pro mě je, že okolní oddíly si už naší práce začaly všímat a to i skrz pěkné výsledky, které se již začínají objevovat.

Čeká nás sezóna s pár novinkami pro hráče, jako třeba s turnajem čtyřher v Rakvicích. Jak kluci mají přistoupit ke svému prvnímu turnaji mimo okresní kolbiště?

Na samotném místě nezáleží, ale i tento turnaj je důkazem o tom, jak zvláštní oddíl máme. Jet na poměrně daleký výlet mikrobusem v 8mi lidech se zásobou piva? Je to super i pro mě z pohledu trenéra, protože je to zase nějaké zpestření, tmelení kolektivu a šíření dobrého jména pivovaru. No a samozřejmě také čtyřhry jsou další variantou hry, jejíž nácvik většina našich soupeřů podceňuje, přičemž tyto mohou ovlivnit ráz celého utkání. Určitě je dobře, že se této akce chlapi zúčastní.

Což mi připomíná, že se turnaje nezúčastníš ani jako trenér, ale jedeš se vzdělávat. S jakým očekáváním jedeš na školení trenérů a co by sis z něj chtěl odnést?

Trénování beru jako koníček. Zároveň má ale trenér vždy určitou odpovědnost, a to i když je to takový rádoby trenér v nejnižších soutěžích, jako jsem momentálně já. Na obsah školení jsem se v rychlosti díval a je fakt, že některé věci pro tento „masový“ sport nevyužiji, nicméně část určitě. Navíc do budoucna člověk nevidí, ale jedna z reálných alternativ je, že budu brzy trénovat i mladší generaci pivovaru a tam už to bude jiné. Kromě toho abych si udržel i svou úroveň, tak celková analýza hry a hledání chyb v úderech u ostatních mě nutí tyto korekce zkoušet i u sebe sama, takže jako takový malý bonus se mohu absolvováním trenérského kurzu možná trochu paradoxně i já sám ještě herně zlepšit.

Český pohár, jak jej bereš?

Je to jen pokus. Pravdou je, že jakožto nenasazený tým narazíme na jeden z nejsilnějších týmů z divize a pravděpodobně tedy absolvujeme jen 1 kolo a vypadneme.  Přesto je ale několik důvodů, proč se tohoto zúčastnit. Jednak nás navštíví v pivovaru zase nějaký jiný tým a bude to „svátek sportu“, tedy velice pěkný zápas, na který doufám přijde plný dům. Pro soupeře to určitě nebude lehké utkání, jelikož je u nás specifické prostředí a při formátu 3v3 se nám může podařit nějaké to dílčí překvapení. Rozhodně je to ale třeba brát perfektní přípravu na sezónu a zároveň jako odměnu pro Martina Holiše, který dostane možnost si zahrát s dobrými soupeři, aniž by se od něj čekal bodový příspěvek. To je vždycky vítaná možnost. Já to štěstí bohužel mít nebudu, protože minimálně od sebe budu nějaký ten bod chtít

A teď ty naše tradiční. Pohár Zlínský Švec, či okresní přebory, co nám k tomu řekneš?

Nejdříve k poháru, který je pojmenovaný po našem pivovaru, jenž je zde hlavním sponzorem: zde musíme mít cíle jen ty nejvyšší. Pohár tříčlenných družstev na úrovni okresních soutěží v sestavě Vítek, Kolařík, Holiš? Nelze vyhlásit nic jiného, než útok na pohár, který by se nám na poličce opravdu vyjímal. Samozřejmě se může nepodařit, přesto by bylo pokrytecké mluvit o jiném cíli, než vítězství. Kromě tohoto áčka jsme do poháru přihlásili další 2 týmy, které nebudou zatížené nějakými ambicemi. Přesto, nebo spíš právě proto však jistě zkusí soupeře potrápit a jsem na ně hodně zvědavý. Určitě je to zase příjemné zpestření sezóny.
Přebory: opět mi nezbývá, než zopakovat totéž. Nemusí se podařit vyhrát, ale loňský úspěch budeme chtít napodobit. Letos máme o želízko v ohni víc. Pavel Vítek a Milan Kolařík musí v soutěži jednotlivců na této úrovni zkrátka patřit k favoritům a doufám, že letos se podaří nějaký úspěch i Martinovi. Ovšem na tento turnaj chceme oproti sezóně 2019-2020 jet v mnohem větším počtu a ukázat, že nás v Malenovicích ping-pong opravdu baví.

A to nejdůležitější: jak to vidíš s PPK v nadcházející mistrovské sezóně?

Každé družstvo ví, na čem asi bude. Osobně jsem rád, že se nám podařilo poskládat 3 týmy a každý do relativně odpovídající třídy. Nejtěžší to pochopitelně bude mít béčko, které bude svádět pravděpodobně marný boj o udržení soutěže. Přesto však pevně věřím, že si sezónu dokážeme užít a vždy si najít dílčí věci, ze kterých se budeme radovat. Jdeme si hlavně pro další zkušenosti. Jako trenérovi mi nezbývá, než všechny uklidnit, že je to jen pinec a taky ubezpečit, že v průběhu sezóny se budeme jistě zlepšovat více, než mnoho dalších týmů. K čemu to bude nebo nebude stačit to je otázka, ale zlepšovat se budeme a věřím, že soupeři k nám budou jezdit rádi nejen za ping-pongem…

 

Co nás čeká dál ? ohlédnutí za prvním dvojutkáním v nové herně společně s našimi soupeři a přáteli ze Slopného 😉  již 20.8 😉 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *