Před rokem (5.9.2019) se udál malý, lokální zázrak – do PPK na 4. okresní třídu přestoupil hráč s ligovými zkušenostmi Pavel Vítek
Ahoj Pavlíku, tak Tě opět trochu vyzpovídáme, máš strach?
Stejně jako ke každému utkání, přistupuji i k rozhovoru s respektem. Reprezentuji totiž nejen sebe, ale i svůj oddíl a nerad bych dělal ostudu 😀
Je to právě rok, co jsi přestoupil do PPK, proč tomu tak bylo?
Těch důvodů je víc a nejspíš nemá smysl se pokoušet o přesný popis situace a pocitů. Bylo by to zbytečně dlouhé a možná bych to ani nezvládl popsat tak, jak bych chtěl. Každopádně v Orlu Zlín jsem strávil takřka 25 let, mám tam spoustu přátel a dosáhli jsme všech svých cílů, které jsme si vytyčili. Jenže to byl zároveň i ten problém. Dá se říct, že jsem se doslova vyčerpal a bylo těžké hledat další motivaci. Můj přínos by se smrskl na zabírání místa na soupisce a já cítil, že balancuji mezi úplným koncem s ping-pongem a nějakým novým impulzem. Vybral jsem si ten impulz.
Nebereš to vzhledem ke svým hráčským zkušenostem jako krok zpět?
Lhal bych, kdybych řekl, že mi vyšší soutěže nijak nechybí. Přeci jen měření se s vyrovnanými nebo lepšími hráči je to, co zkrátka baví a člověka posouvá. Je tu nicméně ale. Hrát stále dokola podobné soutěže proti stejným hráčům již tak jak tak nebylo úplně ono. Navíc to vypadalo, že nebudu potřeba v áčku a v béčku bych se vlastně neměl sám stavět, aby měli prostor mladí. Ke skládance ještě nutno připočíst, že ani jeden z týmů neměl mít problémy s postupem/sestupem, a tak bych určitě nenašel sílu a chuť trénovat. Vím tedy, že bych šel výkonnostně dolů a pinec by mě nebavil. Opravdu bych raději nehrál, než jen zavazet a herně se trápit, proto byl na stole úplný konec. Naproti tomu v pivovaru se cítím znovu užitečně a snažím se i herně udržovat. Chodí sem trénovat i hráči/hráčky z jiných oddílů na mojí úrovni a především: sezóna má pro mě z herního hlediska jen svých pár vrcholů, na které se tím pádem o to víc těším a dokáži se tedy i lépe připravit a hlavně – užít si to. Letos to budou třeba Český pohár, Okresní a následně doufám Krajské přebory a pevné doufám i finálový turnaj Poháru Zlínský Švec. Objektivně si nemyslím, že bych hrál hůř než před rokem a pocitově to je snad i lepší.
Jak hodnotíš uplynulý rok?
Jedním slovem spokojenost. Výsledkově vyšlo prakticky vše, zápasy měly svůj náboj a průběžně jsme jednotlivá utkání zvládali i následně probrat a spláchnout v hospůdce, většinou i se soupeři. U hráčů PPK je vidět obrovské nadšení a já jen moc doufám, že jim vydrží i nadále. Každopádně vyhrát ve druhé sézoně existence oddílu 4.okresni třídu a okresní přebory ve dvouhrách i čtyřhrách? Super.
Které pivo Ti u nás nejvíce chutná?
Nejsem pivní znalec a u nás mi chutná téměř všechno. Pravda, nejčastěji si objednávám polotmavé, jelikož se ho dá vypít víc, přičemž člověk pořád vnímá debatu u stolu a zvládne si i odpočítat minuty na trolejbus, ale na nějaký ten speciálek na závěr se vždycky těším…
Jak to vidíš do budoucna?
Věštění nepatří mezi mé dovednosti a sice je důležité mít plán a cíle, nicméně rozhodně nechci nic slibovat a pak nedodržet. Dokud ale bude možnost hrát v pivovaru a budu tu vidět nadšení a dobrou partu, tak zůstanu. Nerad odcházím od nedodělané práce. Samozřejmě člověk nikdy neví a není tomu tak dávno, co jsem si myslel, že na Orlu zůstanu celou svou aktivní „kariéru“. Určitě ale nemám nějaké osobní ambice, že bych přestupoval kvůli sobě někam do vyšších soutěží, to si momentálně nedovedu představit. Navíc se třeba bude časem hrát nějaká ta vyšší soutěž (jen áčko, jinak je velice fajn myšlenka amatérského oddílu a ta určitě zůstane) v Malenovicích a už nebudu muset nikomu na podobné otázky odpovídat a odmítat nabídky 🙂
Který soupeř Ti udělal v uplynulé sezóně největší radost?
Co se týče dlouhodobých soutěží, tak v první půlce určitě Mira Pišín z Louk. Cením si na něm to, že mě sice zná a tušil, že prohraje, což mu ovšem nezabránilo odehrát zápas s plným nasazením. Pral se o každý míček, přitom však naprosto férově, což se mi velmi líbí. Z pohledu celé sezóny asi nemůžu jinak, než zmínit skalp zkušeného hráče 3.ligy. S Peťou Jahůdkou ze Šarov jsem si potvrdil, že jsem z toho skutečně ještě nevypadl. Tuto výhru nejtěsnějším rozdílem samozřejmě nějak nepřeceňuji, i vzhledem k tomu, že byla ve skupinové fázi krajských přeborů a navíc při zajištěném postupu nás obou do další fáze turnaje. Bylo to tak spíše přátelské měření sil, než aby šlo o nějaké nasazení do pavouka. Přesto však nikdo z nás prohrát nechtěl a z mého pohledu to byly nádherné výměny a celkově zápas, který jsem si zkrátka užil.
A na kterého se těšíš letos?
Zatím vůbec nemám představu, na koho v různých soutěžích narazíme. V těch dlouhodobých mám alespoň tak nějak tuším a tak můžu alespoň zmínit Pavla Ratiborského z Napajedel. Toho velice uznávám, a i když laboruje se zraněními a tréninky mu už pár let nic moc neříkají, patří mezi chytré a univerzální hráče. Jestli vyjde ona hvězdná sestava Šarovákům, tak je nemůžu také vynechat, a každý jeden z nich pro mě bude vítány soupeř 🙂 Možná bych měl říct, že se těším i na Orlíky, ale po pravdě v těchto vzájemných střetech to bude pro mě vždycky těžké, stále se cítím být napůl Orlem. To čtvrtstoletí někde zůstane. S nimi se těším jen na to následné posezení. Samozřejmě pak očekávám zajímavé soupeře ve všech dalších soutěžích, které letos absolvujeme, ale tam ještě nemáme nalosováno…