Dnes si povykládáme s Martinem Holišem, který se k nám přidal před rokem a za tu dobu toho stihl skutečně požehnaně.
Martine, při přípravě na minulou sezónu jsme ani zdaleka netušili, jaký poklad v tobě bude oddíl mít. Uvědomuješ si vůbec, že máš velkou zásluhu na týmovém vítězství ve 4. okresní třídě a máš titul ze čtyřhry na okresních přeborech, nebo ti to ještě nedochází?
Ale dochází. A děkuji Radkovi Sedlářovi, že mne jednoho dne ukecal, abych si přišel pinknout. Nicméně titul ze čtyřhry…, co si budeme povídat, bych bez Tebe neměl. Jsem za ten titul nesmírně rád, jelikož jsem se konečně vyrovnal bráchovi, který má titul okresního přeborníka z dětských let. No a že jsme vyhráli 4.OS, tak na to jsem náležitě hrdý. A myslím, že nejen já, ale všichni, kteří se zúčastnili. Vždyť v každém kole se našel někdo ze spoluhráčů, kdo vyhrál těžký zápas. A to, že je to pro někoho „jenom“ 4.OS, tak neberu. Vždyť jsem pálku chytil do ruky loni v létě.
Během léta jsme opět rekonstruovali tělocvičnu (ještě stále nás čekají sociálky) a Ríša Mokroš několikrát říkal, že bez tebe by to letos nezvládl. Co ti ping-pong v životě dává, že jsi ochotný oddílu tolik vracet?
Je to pro mne nový impulz. Ne, že bych nesportoval, to naopak. Pravidelně jsem hrál futsal, badminton, tenis, volejbal, jezdil na kole, dokonce jsem chvíli zkoušel i florbal, protože jej hrají i manželka a syn – tam jsem raději skončil v brance, jelikož mi hokejka spíše překážela. Vše jsem hrál jen jako skupina přátel. Na tom není samozřejmě nic špatného. Ale těch sportů bylo moc a nic mi nejde tak, jako ten sport s tím malým bílým míčkem. Ríšovi jsem pomáhal hlavně s barvením a lakováním podlahy. Celého procesu rozšíření herny se zúčastnili myslím všichni. Vždyť nás tam některé dny bylo i deset.
Jak se těšíš na sezónu, kde budeš v rámci 2. okresu nastupovat v sestavě Vítek-Kolařík-Holiš-Sedláček? Co říkáš na své spoluhráče? Máš nějaké cíle na tento ročník třeba i mimo tuto dlouhodobou soutěž?
Na sezónu se těším ani nevíš jak moc hodně. A vím, že všichni. Pro Tebe s Mílou je to prostě další sezóna, co si budeme nalhávat. Ale pro mne a Radka to bude boj. Spoluhráči jsou bezva parta, a nejen ti jmenovaní, co budou hrát se mnou, ale všichni v klubu. Co se mých cílů týče, tak co nejvíc potrápit soupeře. A jako tým dopadnout tak, abychom si po sezóně mohli říct, že se vše alespoň z větší části podařilo. Své procenta úspěšnosti vůbec neřeším, nemám tolik zkušeností, ani odhad, abych si plánoval nějaká konkrétní čísla. Však to znáš, před začátkem loňské sezóny jsme měli za cíl nespadnout z 4.OS a dopadlo to trochu jinak.
Příprava byla letos výživná. Kromě přáteláků jsme se zúčastnili i Českého poháru, kde jsi narazil na 4 divizní (2x Hrdlička, Románek, Palivec) a další kvalitní hráče. V prvním zápase sis připsal 2 body a celkově šlo z tvé strany o kvalitně sehrané zápasy. Jak vnímáš tuto soutěž? Který zápas v rámci tohoto poháru byl pro tebe osobně nejzajímavější? Šel bys do tohoto i příští rok?
Pohár je herně velmi zajímavý. Je to něco úplně jiného než klasická soutěž. Jedna čtyřhra, 3×3 zápasy a musí být znám vítěz. Takže se může počítat každý vyhraný míček. To se mi líbí. Takže na příští rok říkám rozhodně ano. Jako nejzajímavější hodnotím zápas proti Martinu Hrdličkovi, kde jsem sice věděl, kam od něj míček půjde, ale málokdy jsem jej „našel“. Tam jsem zjistil, že proti hráčům jeho typu mám jen jeden použitelný servis. S ostatními svými servisy se mi jej nepodařilo ani jednou překvapit. Vždy mně poslal na výlet ke zdi. Ale i tak jsem uhrál více míčků, než jsem původně čekal. Ostatní zápasy byly taky velmi zajímavé, byť jsem ve druhém kole vše prohrál. S tím se celkem počítalo, ale makal jsem, nechtěl jsem dát soupeři zápasy zadarmo. A myslím, že jsem je potrápil v některých setech víc, než by před zápasem čekali. Jak jsem již uvedl, každý set i míček se mohl počítat.
Hodně lidí se ptá, co a kde jsi dřív hrával za soutěž, mohl bys tedy napsat, jak to vypadalo a jestli si osobně myslíš, zda jsi tehdy hrával lépe než teď, nebo jsi už pocitově překonal svá mladá léta?
No, to je hodně dávno a nevím, jestli budu přesný. Ke stolnímu tenisu mne přitáhli rodiče. Mamka měla v práci vedoucího Milana Pospíšila, který hrál v A – týmu TJ Optimit Odry, tam hrál i můj bratranec Láďa Jakubec. Oba zdravím, jestli tohle počtou. Už ani nevím jak, ale najednou jsem začal chodit na tréninky. A s partou kluků, kde byl i můj brácha jsme začali hrát žákovské soutěže. To jsem byl mladší, možná starší žák. Pak jsme hráli za muže, dle mne nejnižší soutěž v Novojičínském okrese. Ani nevím, jestli jednu, nebo dvě sezóny. Jakmile jsme se rozutekli na střední školy, tak tréninky více méně skončily. Už jsem trénoval jen jednou týdně s kamarádem z chemické průmyslovky, který chodil přes celé Hranice na Moravě za mnou na pinec. Má stále můj obdiv. Porovnat mladá léta a současnost je velmi těžké. Nohy už nejsou, kde byly. Taky hra se změnila. S menším celuloidem se mi hrálo výborně, šel více rotovat. Nevím, že bych znal anťáky, sendviče atp. Trávu to ano. Pocitově jsem vcelku se svou hrou spokojen – vždy je co pilovat. Nicméně i teď mne překvapí, že jsem schopen pokazit míček, který jsem „za mlada“ snad zkazit ani nemohl.
Největší skalp dle systému elo představuje Boris Kristýnek z Hulína. Máš nějaký jiný vítězný zápas v rámci jakékoliv soutěže, na který jsi sám pyšný, nebo se ti vrací do hlavy? Jsi na sebe spíš tvrdý, nebo si po vyhraných zápasech říkáš, že jsi zahrál už fakt hezky a pomohl jsi týmu?
No jéje. Těch zápasů je. První proti Peťovi Kotáskovi, který mne jako první v loňské soutěži potrápil, pak mám v hlavě zápas proti Mírovi Portischovi s nestandardem na pálce, proti Tomáši Křižkovi, který měl myslím dva měčboly a je spousta dalších. Samozřejmě s Tebou ty čtyřhry, jak na okresních, tak krajských přeborech. A pyšný jsem i za prohrané (někdo se asi bude divit) zápasy proti Mírovi Pišínovi, které si myslím, že byli i pro diváky velmi zajímavé. Škoda, že kvůli situaci, která panuje, jsme si spolu s Mírou nezahráli čtyřhry v Rakvicích, na které jsme se těšili. Velmi si vážím i přátelských zápasů. Hlavně jsou to pro mne obrovské zkušenosti. A jde o to, jestli se mi podařilo hrát, co jsem si předsevzal, popř. když to nešlo, tak změnit hru tak, abych byl úspěšnější. Proti Borisovi se mi vše dařilo a jemu zrovna ten den moc nevyšel. Na sebe jsem asi tvrdší, než bych musel. Po zápase mne prohra netrápí, pokud vím, že jsem makal a zkusil vše a dal jsem pár míčků, které i soupeře překvapily. Samozřejmě pokud vyhraji a celkový výsledek je výhra těsně pro nás, tak pak mám radost dvojnásobnou.
K pincu ses vrátil v nejisté době – minulá sezóna se nedohrála a letos to nevypadá dvakrát růžově. Co máš za další zájmy, a co máš v plánu v případě karantény a přerušení/zrušení soutěží?
Doba je nyní opravdu těžká. Odpovídám ti s tím, že ani nevím, jestli v sobotu začneme. Samozřejmě i vynechání tréninků je pro mne nepříjemné. Pokud to se soutěží letos nedopadne, popř. se přeruší, tak se budu připravovat na další sezónu. A pokud to nepůjde v herně s pálkou v ruce, tak alespoň fyzicky. Ale snad to jednou pomine. Dalších zájmů by bylo, ale čas není. Máme dům a pozemek. Krb, do kterého někdo musí nařezat a nasekat dřevo. Naštěstí to mám tak, že si chodím na zahradu odpočinout. To mám určitě po rodičích. Jenom mi to nejde tak rychle, jak jim. Nicméně krůček po krůčku. A tak to mám i v zápasech. Postupně výš. V sobotu po zápase jsem se chtěl mrknout na syna, ale nevím, zda to stihnu. Ten to má výživnější. V sobotu zápas doma, v neděli venku. 3×20 minut A navíc každý týden.
Samozřejmě jelikož hraješ za PPK, musím se tradičně zeptat i na oblíbené pivo…
Vzhledem k tomu, že jsem se donedávna považoval spíše za vinaře, tak preferuji spíše svrchně kvašené piva. Už kvůli ovocné vůni, tu hledám i ve víně. IDAHO 7 je pro mne asi takový ideál. Obecně dávám přednost živým pivům bez filtrace a pasterizace. A to jsou tady všechny. Když za poslední období spočítám ochutnané piva a vína….no, nyní už bych se vinařem neměl nazývat. A po zápase, nebo tréninku, zvláště v letním období, mám chuť na pivo. Víno budu chutnat spíše v zimě v rodinném kruhu.