Neuvěřitelné utkání proti přednímu týmu divize (v poslední delší sezóně před dobou Covidovou skončili na 3. místě). Ještě než se trochu rozepíšu o průběhu, chtěl bych vyzdvihnout férovost i herní kvalitu soupeře, který pak s námi poseděl u pivka a těsnou porážku unesl. I to je znak silného týmu.
Výhoda domácího prostředí včetně velké podpory fanoušků, opět udělala své. Základ vítězství položila zatím stále neporažená čtyřhra Kolařík – Vítek a především první kolo. Pavel si poradil s houževnatým obranářem Liborem Oharkem, Milan Kolařík svedl epickou pětisetovou bitvu s Radkem Šašinkou a Martin Holiš si opět po týdnu připsal neuvěřitelný výsledek, když porazil Víťu Autratu. Vedení 4:0 se nám pak již povedlo dotáhnout do úspěšného konce, byť rozhodně nešlo o nic jednoduchého. Celkové skóre sice říká 7:3 a na sety 22:15, ale na míčky to bylo 340:336!
Zpět ale k Martinovi (před zápasem ELO 1339), který byl proti Autratovi (před zápasem ELO 1684) papírově jasným outsiderem. Herně ovšem nečekaně žádný velký rozdíl nebyl vidět! Samozřejmě ve stolním tenise je hodně dáno i faktorem „styl na styl“ a objektivně Víťa prostě Sidovi sedl. Hraje na pohled pěkný ping-pong, spoléhá především na jistotu a dlouhé výměny. Bez pořádného finálního úderu je však těžké na poctivě trénujícího Martina udělat bod. První set ještě náš hráč prohrál 6:11, ale už bylo vidět, že přivyká hře soupeře a že to nebude tak jednoznačné utkání. Zlomový byl druhý set, který již Marťas urval nejtěsnějším možným rozdílem 11:9 a pak se stalo něco neuvěřitelného. Z celkového obrázku hry již byla vidět Martinova mírná převaha a tahal za delší konec. Vůbec nešlo o náhodné vítězství s pomocí „prasátek“, nebo nějakého neprofesionálního přístupu výše nasazeného hráče na druhé straně stolu. Martin v tomto zápase soupeře mírně a v rozhodujících momentech přehrál. Takže stejně jako před týdnem musím napsat: Gratulace k největšímu dosavadnímu skalpu!
Milan na zápas s Radkem Šašinkou asi také jen tak nezapomene. Platí to ovšem oboustranně. Sety 13:11, 9:11, 19:17, 6:11 a 13:11 hovoří za vše. Radkovi Milanova hra vůbec neseděla, přesto se rval o každý balónek a po zápase z něj bylo cítit pochopitelné zklamání. Když už člověk podstoupí takový mač, mrzí prohra ještě o cosi víc. Pro protagonisty tohoto střetnutí to muselo být velice náročné, divácky však šlo o velice atraktivní a vypjaté utkání plné emocí. Že to Míla nakonec urval na svou stranu je pro nás samozřejmě super, ale i kdyby to dopadlo nakonec jinak, byli bysme na něj pyšní za přístup a předvedenou hru.
No a pak je tu Pavel. Výsledky 3:1, 3:0 a 3:1 vypovídají o přehledu, se kterým…
Ne to je samozřejmě vtip. V zápasech s Liborem Oharkem i Radkem Šašinkou měl na své straně trochu toho štěstí a celkově se hodně nadřel. Takoví hráči se sami neporazí a vidět trenéra makat je k nezaplacení.
Takže co dál? S nejvyšší pravděpodobností Orel Zlín, který jede v sobotu na Vsetín jako velký favorit. Tento duel by byl velice pikantní, jelikož Pavel Vítek za Orla hrál mnoho let. Samozřejmě i tam je šance, že se zrodí překvapení… a soupeře po utkání přepijeme 😀